Clare Groganová si užívá filmové role ženy na pokraji sil, a to hlavně proto, že skutečný život slunečné herečky a zpěvačky, která brzy vyrazí na turné s kapelou Altered Images, nemůže být jiný. Janet Christie. Obrázky: Debra Hurford Brownová. Nemá smysl ptát se Clare Groganové na její výkon v novém filmu Delírium, protože při pohledu na sebe samu se zpěvačka a herečka potí. Už jen mluvit o tom vyvolává nervózní chichotání.
„Ne, ne, ne, ne! Ještě jsem to neviděla a nejspíš ani neuvidím. Ne, mám tendenci nedívat se na věci, které dělám. Zůstanu prvních pět minut, pak jdu a jdu ven. Vždycky můžete vidět jen své chyby. Jen se tím rozčiluju. Nejradši bych seděla v křesle a říkala si ‚bože, jsem dobrá‘, ale to se prostě nedělá.“
Jaké jsou dosavadní reakce na film, který byl promítán na moskevském filmovém festivalu, propagován v Cannes a nyní se dostává do britské distribuce? „To opravdu nevím,“ směje se. „To byste se museli zeptat producenta.“ Groganová je v rozhovoru energická a zábavná, většina vět končí tím, že se rozplývá smíchy, když mluví o novém filmu a svém životě, který žije ve světle reflektorů i mimo něj. V 55 letech je stále plná skotačivého nadšení popového skřítka s natupírovanými vlasy a rozevlátými sukněmi, která v roce 1981 s novovlnnou kapelou Altered Images obsadila první příčky hitparád v komedii Gregoryho dívka. Působí jako někdo, kdo si chce užívat dobrých věcí v životě a neztrácet čas stresem z maličkostí.
To nemůže být větší kontrast k její poslední roli manželky klasického skladatele, kterého pronásleduje minulost. Myriam je bývalá zpěvačka z 80. let, ale tím podobnost s Groganovou končí. Je to žena na okraji, kterou zastínil její manžel v podání Garetha Jonese, který je zároveň režisérem filmu. Jmenovaný šéfem prestižní univerzitní hudební školy nestíhá složit rekviem k oslavám stého výročí založení instituce a je podobně blízko bodu zlomu, zatímco Myriam ztratila hlas a sebevědomí na dně sklenice whisky. Přihoďte nevěru a minulé životy, které explodují v současnosti, a pochopíte, proč si film vysloužil název Delírium.
Groganová si vychutnává příležitost hrát postavu, která se okázale rozpadá, což je na hony vzdálené její sluníčkové postavě zpěvačky kapely, kterou si nejlépe pamatujeme díky jejím optimistickým hitům jako Happy Birthday (Všechno nejlepší) a I Could Be Happy (Mohla bych být šťastná) a komickým rolím, do nichž byla obsazována od filmu Gregoryho dívka. Sama ochotně přiznává, že o klasické hudbě neví téměř nic, ale cítila se poctěna, že natáčení probíhalo ve velkolepém kampusu londýnské univerzity Royal Holloway s pozlacenou kaplí.
„Líbila se mi příležitost hrát někoho na hraně. Chtěla jsem být co nejupřímnější a nejzranitelnější a doufám, že se to povedlo. Prostě jsem se nechala unést. Myslím, že každý z nás si projde fází, kdy se sesype, a jde o to, jestli má sílu dát se zase dohromady.“ Směje se.
„Dělám hodně komedií – právě jsem dělala rozhlasovou komedii s Josie Longovou – a to mě baví, ale hrát někoho, kdo je opravdu na pokraji sil, bylo skvělé. Můj manžel říkal: ‚Pro tebe to není nic těžkého, Clare!'“ Chichotá se. Manželem Groganové je Stephen Lironi, další člen skupiny Altered Images, který se stal hudebním producentem a nyní je restauratérem.
„Bylo to příjemné, protože taková intenzita se mi nestává často,“ říká Groganová. „Říkala jsem si, že ano, že bych ráda dostala šanci být takhle seriózní.“ Další chichotání.
„Myslím, že můj obličej se hodí ke komedii, opravdu, jsem trochu potrhlá. Vzpomínám si, jak mi jeden režisér řekl: ‚Clare, kdybys tak mohla přestat tolik hýbat obličejem‘. Ale to se nikdy nestane. V průběhu let jsem dělala spoustu různých věcí, ale našla jsem si v komediálním světě místečko, které miluju. Ale jako všichni herci se ráda nechávám napínat a tohle byla příležitost, jak to udělat.“
Mezi „spoustu různých věcí“, které Groganová v průběhu let dělala, patří účinkování v další komedii Billa Forsytha Comfort and Joy z roku 1984 a v kultovním sci-fi sitcomu Červený trpaslík. Měla pochybné potěšení líbat se s Ianem Bealem v EastEnders, pak si získala renomé jako matka Freyi Mavorové, Shelley, v Skins, což je postava, kterou Groganová popisuje jako „hodně mimo“, a také se objevila v dlouholetém a oceňovaném školním dramatu BBC Waterloo Road. Objevila se v epizodě Father Ted a její divadelní role zahrnují Ritu ve hře Educating Rita v Dundee Rep.
„S Myriam jsem se opravdu ztotožnila, protože v určitém bodě života si říkáte: ‚Jsi to ty?‘ a máte pocit, že vám dochází čas. Nedokázala se úplně odpoutat od toho, kým byla, a stala se neviditelnou pro svou rodinu a všechny ostatní. Proto jsem navrhla, aby všechno, co nosí, bylo bílé nebo béžové, protože se ztrácela. Vím, že to zní trochu herecky, ale myslím, že to je něco, co se člověku stane, když zestárne. A čím víc měla pocit, že se vytrácí, tím byla hlasitější a hysteričtější. Alespoň o to jsem se snažila.“
Groganová se necítí být ztracená, ačkoli hrát ve filmovém hitu a v kapele hned po škole je těžké. Groganová však měla v posledních třech desetiletích napilno. Kromě výchovy dcery Elle, herectví a koncertování v kapele Altered Images provozuje Groganová se svým manželem dvě londýnské restaurace, kde se podávají tapas a hlavně skotské mořské plody. Bar Esteban se nachází v Crouch Endu, nedaleko jejich londýnského domova, a nedávno otevřená restaurace Escocesa ve Stoke Newingtonu. „Ano, je tu rušno, španělská jídla se skotským nádechem, zejména krásné skotské mořské plody; to je vášeň mého manžela.“
„Našla jsem si opravdu pohodlné místo,“ říká, „a někdy se od něj chci odpoutat, ale můj pracovní život musí odpovídat mému soukromému a domácímu životu. Je dobře zdokumentováno, jak dlouho jsem čekala na to, až se stanu maminkou, a když se to stalo, nedávalo mi smysl, abych se na několik týdnů odmlčela.“
Po několika potratech a neúspěšných IVF v průběhu deseti let adoptovala Groganová s manželem v roce 2005 svou dceru Elle, které je nyní 12 let.
„Někdy musíte opravdu vědět, kde vás v životě potřebují. Myslím, že takové rozhodnutí dělá spousta pracujících maminek, zejména když pracujete v oboru, kde musíte být mimo domov. Já jsem se prostě rozhodla, že budu dělat, co budu moct, ale budu v podstatě co nejvíc doma.“
„Ale v říjnu jedu poprvé po dvanácti letech na turné s Midge Urem, které bude mít 32 koncertů, takže to bude… em…“ Tady jí dojdou slova, pak se spokojí se slovy „Zábava!“ a zakončí to smíchem. Groganová neztrácí čas starostmi o to, jak to dopadne, ale vrhá se do toho rovnou.
„Mám z toho trochu mindrák,“ říká. „Ale bude to v pořádku… protože to bude muset být. Opravdu se na to těším. Je to docela špatně načasované, ale pro mě je v životě všechno. Pořád lidem říkám, že nemám žádný hlavní plán, všechno je doslova z rozmaru.“
Groganová zdůrazňuje, že kromě ní v kapele nejsou žádní původní členové a že využívá kapelu, kterou jí poskytli pořadatelé. „Nechci, aby byl někdo zklamaný, že to není původní sestava, protože k tomu nikdy nemůže dojít. Všichni se posunuli dál,“ říká.
Altered Images měli na začátku 80. let řadu hitů Happy Birthday (Všechno nejlepší), Don’t Talk To Me About Love (Nemulv se mnou o lásce), I Could Be Happy (Mohla bych být šťastná) a See Those Eyes (Pohleď do těch očí) a tři alba v Top 30. Groganová také inspirovala Garyho Kempa k napsání hitu True od Spandau Ballet.
„Pro někoho, kdo právě opustil školu, to byla taková bláznivá radost. Až do chvíle, kdy to tak nebylo. Bylo to všechno tak rychlé a vzrušující a s arogancí mládí jsem začala být divně lhostejná, a když na vás lidé začali mít svůj názor, začnete to brát na vědomí a může vás to opravdu ovlivnit.“
Po vydání třetího alba Bite v roce 1983 se skupina rozpadla a její členové se věnovali jiným aktivitám, zatímco Groganová se soustředila na herectví a rodinu a občas vystupovala jako Altered Images na turné s kapelami z 80. let.
„Kdyby mi někdo v mých 18 letech řekl, že tohle budu dělat v padesáti, bylo by to divné. Myslím, že s přibývajícím věkem se začínáte méně starat o to, co si lidé myslí. A myslím, že mi to dodalo určitou odvahu. Je mi to vlastně úplně jedno. Abyste mohli v padesáti zpívat tyhle songy, musíte se nad věcmi povznést. Chci, aby se lidem líbilo, co dělám, ale uvidíte, že když se jim to nebude líbit, nebude to mít na mě vůbec žádný vliv. Když jsem byla mladá, měla jsem opravdovou potřebu, aby to všichni chápali a líbilo se jim to, a brala jsem si velmi osobně, když to tak nebylo. Je skvělé, že už nejsem v této pozici, protože na tom nic nezávisí. Je to o tom, že chci lidi zase trochu překvapit. Svůj věk nevnímám jako něco, co mi brání v tom, abych něco dělala. Myslím, že mi to umožňuje se trochu víc prosadit. Protože se s tím nedá absolutně nic dělat, takže se s tím prostě jenom svezu, víte?“
„Byla jsem vychovávána k silné pracovní morálce a nikdy nechci přestat být na jevišti, kde se na mě lidé dívají. Nevím, co to je, a nedokážu si představit, že bych z toho někdy vyrostla. Nikdy nevím, co bude dál, to je pravda. Moje životní ambice je prostě pokračovat v práci a už dlouho se mi to daří a myslím, že jsem si našla… takovou zvláštní mezeru. Věci, o které mě žádají, jsou vždycky tak trochu mimo a já jen doufám, že to tak bude pokračovat. Nemám chuť to moc analyzovat. Jen doufám, že ty příležitosti budou přicházet dál, a pokud se mi je podaří zúročit, budu ještě radši.“
Dospívající Groganová se narodila v roce 1962 v Glasgow kadeřnici Patricii a Patrickovi, kteří pracovali na glasgowském rybím trhu, a když se jí podařilo prorazit, chodila ještě do školy a pracovala v restauraci ve West Endu. V přestávkách mezi směnami naskakovala do dodávek a cestovala po nocích na vystoupení Johna Peela v Londýně se skupinou Altered Images. Když se jí režisér Gregoryho dívky Bill Forsyth zeptal, jestli by nechtěla hrát ve filmu, který natáčí, a jestli by mu mohla dát své číslo, odmítla.
„Řekla jsem ne. Protože jsem nedala své číslo cizím lidem, ale on se později ozval, takže jo… Celá ta zkušenost je pro mě abstraktní, ale bylo to zvláštní období a s Gordonem [herecký kolega John Gordon Sinclair] jsme si stále blízcí. Gregoryho dívka byla znovu a znovu tou nejúžasnější vizitkou a účast v ní mi otevřela dveře.“
Prosadit se jako hausnumero v době, kdy byla ještě teenagerka, bylo impulsem pro sérii dětských knih Tallulah, kterou Groganová napsala pro svou dceru Elle a která pojednává o dívce, jež se chce stát popovou hvězdou; první z nich vyšla v roce 2008. Groganová se v knize Tallulah Gosh inspirovala vlastními zkušenostmi ze světa popu.
„Opravdu jsem chtěla Elle vysvětlit, co si o věcech myslím, protože když máte dceru, chcete jí dát nějaké nástroje do života. Byla jsem ve složité situaci, protože jsem doslova opustila školu, stala se popovou hvězdou a natočila film. Takže když byla mladší, chtěla jsem najít způsob, jak ji přimět přemýšlet o snech, které máte, a o tom, že se mohou splnit, ale také o tom, že musíte opravdu, opravdu tvrdě pracovat a hodně obětovat, ať už jde o cokoli.“
„I když říkám, že je mi jedno, co si lidé myslí, záleží mi na tom, co dělám, a chci to dělat správně. Lidé podceňují, jak těžké je zůstat v tomto oboru 35 let, a já se tak trochu držím, protože nic jiného dělat nebudu. V reálném světě jsem pravděpodobně nezaměstnatelná. Takže jsem si našla něco, co dělám ráda, a musela jsem si vytvořit vlastní štěstí a neustále se posouvat, abych mohla pracovat dál. Člověk se nedočká 55 let a všechno bylo jako po másle, ale jsem hrdá na to, že jsem toho dokázala tolik, kolik jsem dokázala.“
Ačkoli Groganová zatím netuší, co bude následovat po turné s Midge Ure a The Christians, navzdory nedávnému vyjádření své dcery se zatím nehodlá vzdát světel reflektorů.
„Vlastně se mě zeptala, kde bych chtěla mít lavičku v parku s malou tabulkou – je na ní vidět, že vyrostla v londýnských parcích a povídá si s malými stařenkami na lavičkách – a já na to: ‚Počkejte, ty mě sem popoháníš!‘ Ještě nejsem připravená na svou lavičku v parku.“
Článek pro The Scotsman magazín vyšel kolem roku 2017
