Na kontě má tři alba s pop-punkovou skupinou Altered Images, poté se vydala na sólovou dráhu a svůj život tráví na obrazovce, od Red Dwarf po Skins… oh, a vyšla jí i kniha pro děti o malé dívce, která vyroste v popovou hvězdu, a hrála ve filmu našich srdcí, Gregory’s Girl. Není pochyb o tom, že Clare Groganová za posledních 30 let neúnavně pracovala na dosažení statusu kmotry…
TCP: Které ze tří alb Altered Images je vaše oblíbené?
CG: Všechna tato alba prošla odlišnýma fázema historie skupiny a i co se týká mého růstu. Cítím docela nostalgii ke všem, a jsem i na všechna opravdu pyšná, jelikož se týkají našeho mládí. Neberu to až příliš vážně, protože jsem se snažila celkem experimentovat.
Neměla jsem tušení, jak píseň napsat, a musím říci, že to měl na starosti Johnny McElhone – patřil k původní sestavě a pokračoval pracovat na Texas and Hipsway – ten mě popostrčil.Vždycky mě tak nějak přinutil, abych na tom tvrději zapracovala. Mezi kapelou a místem, kde jsem teď, je poměrně velká vzdálenost, ale ohlédnu-li se, cítím se docela spokojeně.
TCP: Nahrála jste v poslední době nějakou novou hudbu?
CG: Chystám se napsat nějaké skladby pro Skins. Požádali mě napsat píseň k jedné z epizod a soundtrack pro blog tohoto pořadu, což je docela velká věc, jenž k němu patří. Požádali mě tedy, abych k tomu přidala skladbu. Název zní Don’t Give Up Girl (Nevzdávej se dívky).
TCP: Proč si myslíte, že se na Gregory’s Girl vzpomíná s takovou láskou?
CG: Myslím, že film prostě lidé milují. Můžete zanalyzovat a pohlížet na něj jakýmkoli způsobem, ale před více jak 30 lety jsme byli mladí, když jsme se sešli a tvořili jsme netušili, že začne mít takovýto účinek a dopad na naše životy. Takže fakt nevím… kromě faktu, že si každý myslí, že je to skvělý film. Téměř všichni.
Je docela vzácné najít někoho, kdo by chtěl říct: „Vážně se mi to nelíbilo!“ Když vyšel poprvé v kině, šlo o Béčkový film – podpůrný akt pro Chariots Of Fire – a myslím si, že manažeři kina byli potěšeni a film je přitahoval, zejména počet lidí, a tím plnil svůj účel.
TCP: Od Gregory’s Girl po nejnovější Skins je docela skok…
CG: Ano, docela často vtipkuji o hraní si skolaček na učitelky, děti na mámy. Myslím, že Skins je jedním z těch pořadů, které se chystají otevřít debaty o mladých lidech a diskutovat o nich, jenž mnohdy překračují krajní mez. Je to jedním z aspektů dospívání, ale myslím, že důvodem proč Gregory’s Girl neustále oslovuje lidi je fakt, že pubertální láska a idealizování si toho, kdo vám lásku neopětuje, jenž je součástí každodenního života i dnes.
TCP: Jaké jsou vaše herecké plány?
CG: Ráda pracuji. Jsem skotská dívka, která byla vychovávána s vážnou pracovní morálkou. Kdysi mi někdo ukázal seznam 10 nejlepších kultovních televizních programů ve Velké Británii, kde jsem sebe zahlédla ve třech: Father Ted (Otec Ted), Red Dwarf (Červený Trpaslík) a Skins. Kdyby mi někdo řekl, že se ocitnu v této situaci, uchvátilo by mě to. Ale žádný hlavní plán neexistoval. Je to skvělé udržet se v pohybu. Svou práci odvádím, jak nejlépe umím, ale nikdy jsem nepatřila k nějak zvlášť vzácným typům. Jednoduše v tom pokračuji.
TCP: Napsala jste dětskou knihu Tallulah And The Teenstars. Byla autobiografická?
CG: Byly použity akpekty mého mládí a touhy být v kapele. Když jsem se stala maminkou, prošla jsem si fází po hodně dlouhou dobu sledováním Hannah Montany, která se mi opravdu zalíbila, ale neustále jsem si říkala: „Kde je ta skvělá indie kočka?“ Chtěla jsem pro svou dceru vytvořit příběh, kterým bych jí vysvětlila kdo jsem, a kým jsem byla v mládí. Lidé tuto knihu milují, a já se rozhodla napsat pokračování, které v určitou chvíli vyjde na denní světlo.
Mám-li být upřímná, aniž bych zašla příliš do detailů, procházela jsem v soukromém životě obtížným obdobím, kdy vytvoření šťastného konce na mě mělo vcelku terapeutické účinky. A také bylo krásné na všech uvedených písní v knize, že skutečně existují. Napsala jsem je s manželem Stevenem, a během jejich nahrávání jsme poznali spoustu malých dívek, které se do toho zapojily.
TCP: Takže knihu doprovází soundtrack?
CG: No, není vydána, ale trochu soundtracku v ní je. Byl to pěkný, bezbolestný, a velmi požitkářský projekt. Dostala se na 2. příčku Waterstones žebříčku v seznamu knížek pro děti!
Článek vyšel v březnu 2015
