Chris Bohn má tento frivolní pocit s veselým obsazením Altered Images. Pohyblivé obrázky: Peter Anderson.
POKUD JE ÚTERÝ, musí to být Glasgow. Vaši cestovatelé, kteří si vždy potrpí na emocionální příležitosti, si zamluvili zpáteční letenku s noční zastávkou, aby stihli první koncert Altered Images v rodném městě po osmi měsících.
A pokud je to Glasgow, může to znamenat potíže – nebo si to alespoň promotéři tanečního sálu v Mayfairu myslí, podle kroků, které podnikli, aby tomu zabránili.
Zřejmě si neuvědomují rozdíl mezi společensky přijatelnými popovými skupinami se svěžími tvářemi, které dnes tvoří zvuk mladého Skotska, a tradičními zarostlými rockovými bravurními zpěváky, jako byli Alex Harvey a Frankie Miller, v minulosti. O změněných postojích by je měl přesvědčit pouhý pohled na jejich úctyhodné publikum – i punkovější prvky mladistvých následovníků Altered Images působí spíš roztomile než léčebně.
Ačkoli na první pohled nejsou opatření v Mayfairu tak vzdálená opatřením v kterékoli britské mekce tanečních klubů, z ochranky vyzařuje jistá nervozita a očekávání, které v místě vyvolávají zbytečné napětí. Ti však s grácií zůstávají ve stínu až do chvíle, kdy úvodní akordy setu Altered Images rozproudí v davu radostné vlny pohybu.
Tři dřepící vyhazovači v bílých košilích a černých motýlcích, kteří si špatně vyloží vlnobití a nápory jako pokus o invazi na pódium, se tam dostanou jako první a zůstanou tam po většinu koncertu, čímž skupinu před fanoušky zcela zastíní. Ačkoli se zdají být v rozpacích, tvrdošíjně se odmítají pohnout, což znamená, že můžeme zahlédnout pouze zdvižená zápěstí drobné Clare nebo podrážděný úsměv po obzvlášť energickém skoku.
Nakonec se po složitém vyjednávání mezi písněmi přesvědčí o dobré povaze publika a neochotně přenechají pódium skupině.
„Nebojte se,“ ozve se Clare za jejich odcházejícími zády. „Mám odznak za kontrolu davu.“
Alespoň v posledních několika číslech se jejich fanoušci mohou kochat Clareiným nepředvídatelným tancem, který je fyzickým vyjádřením poltergeistického popu Altered Images. Skvostně disciplinované dunivé kytarové melodie a přísně načrtnuté rytmické hranice jim dávají volnost k hravosti, rozpustilosti a občasné zlomyslnosti, aniž by upadly do stydlivé roztomilosti.
NEŽ TO začne být příliš vážné, řekni mi něco o Jimovi.
Jim se podílí na těchto napínavých kytarových melodiích. Je starší, ne nutně moudřejší, ale o něco méně snadno zapůsobí než zbytek skupiny. Ani on však není bez problémů. Jak Clare laskavě podotýká.
„Má opravdu silný porost.“
Jim: „Oholil jsem se teprve před dvěma hodinami!“
„Chce si nechat udělat elektrolýzu a myslí si, že se nebude muset 20 let holit.“
„Stálo by to za to, věř mi. Není to těžké, to mě dostává – není toho moc, jen se to rychle vrací,“ zoufá si.
ZVENČÍ TO vypadá, že Altered Images to mají snadné. Popírají to, tvrdí, že hráli po celé zemi ještě ve škole a druhý den ráno museli cestovat zpátky, ale jejich odpůrci přesto tvrdí, že se jim to nevyplatilo.
Párkrát se jim ale zadařilo, z nichž nejvýznamnější bylo asi pozvání jako předkapely Siouxsie And The Banshees poté, co si kapela poslechla jejich demo. Také si zahráli a zapůsobili na festivalu Futurama a natočili záznam pro Johna Peela. V té době už na sebe strhávali pozornost a muži z A&R se sjížděli, aby je viděli předskakovat pro Margo Random v Nashvillu. Šli dál a pořádně to pokazili.
„Bylo to asi to nejlepší, co nás potkalo,“ říká John, „protože nám to dalo prostor k přípravě. O šest měsíců později jsme byli lépe připraveni a připraveni začít znovu. Takže se to vlastně neodehrálo tak rychle.“
Podepsali smlouvu s CBS/Epic a to, co bylo kdysi považováno za bezelstný popový šarm, bylo nyní interpretováno jako hrubá naivita. Kritici oplakávali odchod další dobré skupiny a vycházeli z poněkud povýšené a zastaralé představy, že popové skupiny se o sebe nedokážou postarat, jakmile se zavážou k majoritnímu vydavatelství. Je sice pravda, že mnozí se buď nechali zlákat třpytivými cenami, nebo, což je častější, jim chybí vůle bojovat za to, co chtějí, ale jiní dokázali, že podepsat se lze i důstojně. Siouxsie And The Banshees, PiL, Dexys, abychom jmenovali alespoň některé, všichni dostali, co chtěli.
Protože se však Altered Images zdály být křehčí, lidé je považovali za příliš hloupé na to, aby přežily tlak. Kdyby však podepsali smlouvu s nezávislou společností, jako je Postcard, byla by stejná hudba považována za jasnou a svižnou subverzi konvenčních postupů. I když je kontext samozřejmě důležitý, není nebo by neměl být po tvaru hudby.
„Lidé, kteří nás za podpis kritizují, prostě neznají fakta,“ oponuje Jim. „Jak nás mohou kritizovat za to, že pracujeme pro CBS, když si nepřečetli smlouvu ani nás neslyšeli na jednáních? Všichni o nás píší, jako by tam byli.“
John: „Všechny recenze nyní říkají, že jsme pod palcem CBS. Myslí si, že jsme zamilovaná kapela nahrávací společnosti. No, jen nás to rozesmívá, protože zapomínají zmínit, že dostáváme to, o co si řekneme, jako třeba Steva Severina, aby produkoval naše první dva singly a LP, což oni nechtěli.“
Tony: „Dostali jsme všechny nabídky a CBS nám dala tu nejlepší. Dostali jsme, co jsme chtěli, a tak dále. Měli jsme na výběr podepsat smlouvu s nezávislou společností nebo s CBS, tak jsme podepsali smlouvu s CBS. Lidé myslí jen na Británii, ale je třeba vidět věci z hlediska celého světa.“
Clare se zasměje: „Tony se považuje za dobyvatele světa.“
KDYŽ JE TONY tak tichý, proč mi o něm něco neřekneš.
Tony je druhou polovinou kytarového týmu, obléká se jako na den na golfovém hřišti a je z celé skupiny nejhezčí.
„Je to náš filozof,“ říká Clare.
„Když se ho zeptáte na smysl života, řekne vám, co to je,“ usměje se John. „Má knihu o Hare Krišnovi. Mimochodem, je to fakt špatný, spousta nesmyslů, ale on tomu všemu věří… naivka, naivka,“ dokončí a nevěřícně kroutí hlavou.
„Ne všemu,“ namítne Tony pokorně, „některé části knihy jsou docela dobré…“
Clare se ho zastane: „Jen proto, že má otevřenou mysl…“
John: „Tak rozhodně – četl jsem to!“
„Ano,“ odpoví Tony moudře, „ale můžeš to číst s uzavřenou myslí.“
Teď už víte, jak jsme získali jeho pověst.
ALTERED IMAGES hrají hru nebezpečně blízko, ale důraz je stále kladen na slovo „hrají“. Poté, co se rozhodli pro CBS a prokázali schopnost toto rozhodnutí přežít, by nyní měli být posuzováni pouze podle toho, jak se rozhodli od té doby.
Jejich vlastní výtvarné zpracování bylo vždy výrazné a atraktivní a produkce Stevea Severina na LP „Happy Birthday“ je mnohem lepší, než by se mohlo zdát z jeho osobní kritiky. Tím, že jejich zvuk ukotvil v hlubokých spodních polohách, zvýraznil vysoké kytary a trylky Clařina zpěvu, aniž by to všechno znělo strašně lacině.
Přesto pro někoho jeho jméno v titulcích jen posílilo povrchní a žalostně neadekvátní srovnání mezi Banshees a Altered Images.
„Jsme jen dobří přátelé,“ říká jeden z nich.
„Dobře, Steve nám produkoval desky,“ říká Clare, „ale nikoho jiného jsme v té době neznali. Steve se nám líbil a to bylo všechno.“
Nejisté balancování na hraně se přenáší i do dychtivosti promluvit si s teenagery. Je to všechno dobrá zábava – a také dobré odhalení.
John: „Dělali jsme to pro legraci a stejně se zdálo, že to nikdo jiný nedělá. Kromě toho jsme chtěli, aby byl Tony hvězda, protože je to dobrý Jackie idol.“
Clare a její chlapci, kteří si čerstvě zahráli hlavní roli v Gregoryho dívce, se objeví v nadcházejícím příběhu Photo Love.
„Mysleli jsme, že to bude trochu legrace, ale oni to berou tak vážně,“ říká Jim. „Mysleli si, že je to umělecké dílo nebo něco takového, a začali na vás křičet, když jste nestáli správně.“
Těžký život, že? Vlastně ano, fotopříběh znamená pózování pro asi 400 fotek.
Clare: „Na každém obrázku musíš mít otevřená ústa, aby z nich mohla vylézt bublina řeči. Všichni jsme měli na konci lřeč v čelisti!“
„Bylo to hrozné. Bylo to hloupé, bylo to tak legrační, protože jsme si měli vzít asi pět kusů oblečení, ale nikdo nám to neřekl, takže jsme si museli oblečení pořád vyměňovat.“
Jim: „Proto jsem měl na sobě šaty!“
Přivedla je jejich konfrontace s tiskem do kontaktu s Daily Star, který nikdy neváhá odhalit sexuální potenciál skupiny se zpěvačkou?
„Tak ať to udělá Tich!“
ŘEKNI MI něco o Tichovi.
Co je třeba říct o Tichovi? Hraje na bicí, ale větší slávu si nejspíš zaslouží jeho neuvěřitelná podoba s Muppetem. Jeho věčně veselá tvář se skrývá pod nepoddajnou kšticí mrkvově zbarvených vlasů, která jen tak tak odvádí pozornost od jeho velkých modrých bot, které drží pohromadě pomocí různých řemínků a zipů.
„Je to nový romantik skupiny,“ říká Clare.
VŠECHNY TYTO skupiny, které tvoří glasgowskou scénu… ups! faux pas.
„Žádná skotská scéna neexistuje,“ upozorňuje Jim. „Když se mluví o skotské scéně, mluví se jen o pěti skupinách, zatímco jen v Glasgow žije milion lidí.“
John: „Jo, musí to být nechutné, když jste malá skupina v Bristolu a čtete všechno o skotských skupinách, když o sobě nic nevíte.“
Deriváty Pop Group si nevedly špatně, ale bod pro vás.
„To se ve Skotsku dělo dlouho. Šest nebo sedm let nic a pak se najednou, když se dostali přes Liverpool a Manchester, dostali do Skotska.“
Jim: „Myslím, že je důležitější, co posloucháš, než odkud pocházíš…“
Kde tedy začal pop pro Altered Images?
Jim: „S ‚Rock And Roll část dvě‘ určitě. Vzpomínám si, jak jsem si poprvé pořídil rádio, zapnul ho a bylo to tam.“
John: „Poslouchal jsem 60. léta, raná Rolling Stones, 50. léta a pak jsem to všechno vztáhl k 70. letům a současnosti. Znepokojující je, že se začíná plížit zpět raná 70. léta, ne Gary Glitter, ale kapely typu Genesis na jedné straně a všechny tyhle věci typu Bay City Rollers na straně druhé – myšlenka ‚Stars On 45‘, jak udělat hitový singl: tady je třístupňová show, jak to udělat.“
Proto jsou skupiny jako Altered Images a Orange Juice (při vší své záměrné amatérskosti) potřebné, už jen proto, aby se do popu vrátil smysl pro rovnováhu – kvalita a frivolnost tvoří vítěznou kombinaci. Altered Images už svým příchodem z Glasgow začínají zmítat očekáváním.
Stejně jako gramotní Simple Minds a zaniklá kapela Josef K jsou naprostým protikladem karikatur Glasweglanu, jak ho reprezentovali Alex Harvey nebo Jimmy Boyles, kteří vytvářeli mýty o tom, že Glasgow je jeden horký slum plný násilí a alkoholismu.
„Problém je,“ říká John, „že když přijedete do Glasgow autem nebo vlakem, uvidíte všechny ty špatné části jako první, zatímco v Londýně jsou lépe schované a musíte je hledat.“
Zmíněné skupiny a dva filmy Billa Forsytha That Sinking Feeling a Gregoryho dívka by měly pomoci vytvořit přesnější obraz, který zahrnuje jak ošklivost města, tak humor jeho mládí.
Clare: „Nejsmutnější bylo, že když se tu Gregoryho dívka představila, hrála se tři týdny a to bylo všechno. Ale jakmile to přišlo do Londýna, tak všichni začali říkat, jak je to úžasné, tak se to opět vrátilo.“
Jim: „Tvoje rodné město je vždycky to poslední, kde tě poznají.“
RYCHLE NÁM dochází čas – řekni mi něco o Johnovi.
Protože většinu času mluví John, ostatní mají jen velmi málo příležitostí o něm něco říct, ale to, co říká o ostatních, je docela objevné. John hraje na basu, je průbojný a rád ostatním jemně připomíná jejich trapnější momenty. Co ještě?
„Až budu větší, chtěl bych dělat filmovou hudbu,“ říká.
„Jo, asi metr osmdesát,“ odpoví Clare.
VÍM, co tím myslíte. Navzdory nedostatku koncertů a míst v Glasgow je jejich domovský koncert plný jen asi ze dvou třetin – minulý týden v Heaven jich bylo víc – „a 75 procent z nich jsou naši přátelé,“ říká Clare.
Jak to, že pop Altered Images není populárnější? Možná nejsou dost vlezlí. O den později Tony zasněně pokládá otázku.
„Kdybychom nebyli v této skupině, šli bychom se podívat spíše na nás než na film?“
Chvíli nerozhodně přemýšlí.
„Myslím, že bychom to udělali, ale pak bych byl zklamaný.“
Článek pro New Musical Express vyšel dne 19. září v roce 1981
